Pred päťdesiatimi rokmi sa našou krajinou, vtedy československou, rozhostilo ticho, ktoré trhalo uši. Mladík Jan Palach sa rozhodol prebrať spoločnosť, ktorá upadala do sklamania a apatie po augustových udalostiach roku 1968.
16.januára sa na Václavskom námestí pod Národným múzeom polial benzínom a zapálil.
19.januára na následky svojich zranení zomrel.
25.januára sa v Prahe konal jeho pohreb. Tisíce ľudí sa prišli rozlúčiť.
V tento deň vznikla aj fotka Miloňa Novotného, kde mladý chlapec v smútočnom dave zdraví skautským pozdravom. Junák sa pri pri príležitosti 50.výročia rozhodol neznámeho chlapca z fotografie nájsť. Po troch dňoch od zverejnenia výzvy na sociálnych sieťach sa to aj podarilo. Zástupci Junáka urobili s pánom Vladimírom rozhovor, kde rozpráva ako si spomína na udalosti spred polstoročia.
Fotografia je silná. Má v sebe trochu z toho ticha. Čo sa odohrávalo v srdciach ľudí stojacích v dave?
Nasledujúce riadky sú fikcia. Na motíve skauta v tichom dave z 25.1.1969 v Prahe.
Je zima, ale žádný sníh. Stojím vklíněn mezi ostatními lidmi. Kam až oko dohlédne jsou ulice plné lidí.
Panečku, tolik lidí! Čekáme. Lidé mluví mezi sebou, ale tak nějak potichu. Já jen čekám. Sem zvědavý. A trochu nervózní. Může se něco stát? Ale vždyť je to smuteční průvod. Při pohřbu se přece nemůže nic stát .
To se prostě nedělá.
Už se něco děje! Lidi říkají, že už jdou studenti. Chci to vidět na vlastní oči. Prodírám se skrz lokty a aktovky, kabely a kožichy kupředu.
Je ticho. Takové divné ticho, slyšet jen klopítání po dlažbě a osamocený kašel. Studenti nesou naši vlajku. Koukám na ně a málem bych i mrknul. Vždyť i já sem ji nesl na táboře a přitom trnul, abych ji neupustil. Možná mají strach jako já tenkrát, aby se nedotkla země.
Vidím zástup lidí s hlavou skloněnou. A to ticho. Slyším něčí pláč. Jak rve uši, slyšet někoho tak brečet mezi tolika lidmi. Přede mnou přojíždí vůz. Veze rakev a v ní leží on, člověk, jako já. Starší, asi jako naši kluci, co chodí na univerzitu. Běží mi mráz po zádech. Jakou to bolest podstoupil. Dotknout se ohně.
Státi se ohněm.
Ohněm pravdy.
Zvedám pravici v junáckem pozdravu.
Terézia Ihlička Molnárová
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára